Vzal jsem si dnes ráno kalkulačku a začal u kávy rozvíjet variantu, co by se stalo kdybych každý den v určitý čas, úplně nejlépe by bylo od pravého poledne do čtrnácti hodin, zapomněl, že mám telefon. Prostě žít a pracovat klidně dál,  jako by ta jinak život zpříjemňující a někdy hodně život znepříjemňující a nebezpečná mašinka, nebyla vynalezena.

A dostal jsem se docela k zajímavému číslu. Když mobil v okamžiku, kdy na věži kostela Svatého Martina odbije zvon poledne, vypnu, nepošlu během dvou hodin v průměru dvě textové zprávy a jednou nezavolám. Takže ušetřím, za pouhé dvě hodiny stávky, kolem deseti korun. ZHRUBA. Odpojením přístroje znemožním dovolání druhé straně a jediné čemu nezabráním, tak příchozím esemeskám. Ty prostě dojdou POTOM. Nicméně v průměru zabráním nejméně jednomu příchozímu telefonnímu hovoru. A pokud mě volající vysloveně nepotřebuje, tak to prostě zase VYŠUMÍ, stejně jako zprávy o tom, že Frantíci mohou využívat služeb operátorů o mnoho levněji než my.

Zpátky k těm deseti korunám. Za rok to dělá 3650 korun. A pokud odbourám opravdu zbytečné volání a musím napsat, že někdy volám opravdu ZBYTEČNĚ velmi rád, tak bych se mohl vyšplhat na takové čtyři tisíce ročně.

A teď si k tomu zkusím připočítat, že do téhle dlouhodobé stávky se mnou půjde moje partnerka, babička a pak ještě sto tisíc volajících, tak se dostaneme se na částku přesahujicí milion denně. Za pouhé dvě hodiny "rádiového ticha". A 365 milionů ročně, by už  mělo být někde znát.

Rozhodně se  na celou věc nedívám jako na fantasmagorii, protože ji jde provést. Jenom spolu musí lidé zase chvilku držet pohromadě. A co spojuje nejlépe kromě pravdy a lásky? Kdy si lidé dokáží nejrychleji domluvit? Když jde o peníze. Smutné, ale udělali jsme si to tak sami. Už dávno.

Přeji Vám klidný týden bez monitorování hovorů :)